Polymorf

17. května 2013 v 0:33 | Jcp
Ta nejlepší je pořád se mnou. Nikdy mě neopustí, udělá všechno co chci. Tahá mě sem a tam, poroučí si a bohatě to vrátí.

Když všem zamáváte, zůstane s váma to čeho se bojíte a najednou neni čím to zahnat. Prázdnota. Nesmyslnost. Škrábete se na hlavě a říkáte si "proč?". Hystericky řvete když zapadá sluníčko. A to všechno jen proto abyste se měli dobře. Jak je možný že to nestačí? "Když on..." A já na to: "Já."

A tak jste sešli z cesty která vede do propasti a teď jdete bažinou. To je teprv sranda. Najednou vám padaj do klína podivný věci jen tak z ničeho nic a vy začnete zase mít strach. Nebo ne. Možná vás to bude fascinovat a děsit jen trochu - a za chvíli se k něčemu rozhoupete. A potom k něčemu dalšímu. Až se najednou houpete strašně vysoko.

Je to asi dost nebezpečný. Při cestě bažinou se dá přijít na hodně věcí který byste radši nevěděli. Ale vy jim musíte čelit. Jste i zvědavný, koneckonců. Co že to má všechno znamenat. Úžasná a děsivá zjištění následují. A nic není jako dřív. Bude se vám po tom chvíli trochu stýskat.

Potom přijde krása - budete konečně doopravdy sami sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama